Emoce

Strach z emocí, je obava být si vědom sebe sama bez příkras. Je to ochrana před vlastní autenticitou. V podstatě se jedná o strach z vlastní přirozenosti. Takový člověk byl přinucen si v určitém okamžiku života nasadit masku přijatelnosti, ale nevšiml si, že mu přirostla k vlastní kůži. Není schopen ji sundat. Po mnoha letech předstírání už nevnímá, že tu hru hraje i sám před sebou. Mylně se domnívá, že maska je on sám. Bojí se toho, že pokud ji sundá, tak zemře.

Celá společnost je protkaná obavami z emocí. Už v rodině jsme se učili, že některé emoce dávat najevo se nevyplácí. A tak se naučíme je potlačovat. Někdo více, někdo méně. Neznám nikoho, komu by se podobná věc nestala.

I já jsem byla nucena a to velmi důrazně své emoce potlačovat. V dospělosti jsem si jich vůbec nebyla vědoma. Později, když jsem se emoce naučila vnímat, bála se jich jako čert kříže. Většinu času jsem se snažila před nimi utíkat. Došlo to tak daleko, že jsem řadu let žila v neuvěřitelném napětí. Abych se tohoto obrovského tlaku zbavila, užívala jsem spoustu legálních i nelegálních drog. Takhle jsem žila řadu let, dokud mé Duši došla trpělivost a dokopala mě ke změně.

Musím se vám přiznat, že to bylo velmi těžké období. Neustále jsem byla v odporu a příšerně se bála. Byl to takový ten panický strach. Dokázala jsem se emocím i přesto bránit až do úplného vyčerpání. Jednoho dne jsem to vzdala a řekla si: „Co nejhoršího se mi může stát, než to, že zemřu?“ A i smrt je lepší než momentální stav. A tak jsem se tomu strachu jednoduše odevzdala.

Nakonec jsem nezemřela. Jen jsem si vyzkoušela, že když se uvolním a zůstanu v emoci plně přítomná, tak se rozplyne. Abych byla úplně přesná, tak se nejprve intenzita potlačované emoce zvýší na své maximum, ale když před ní neutečete, promění se v pocit blaženosti. Pocítíte nesmírnou úlevu. A z toho je patrné, že strach je jen hrozivě vyhlížející iluze, na kterou když se podíváte tak zmizí.

Co je vlastně zdravé projevování emocí? Nechat je volně proudit v těle, ale nestávat se jimi. V klidu se na ně dívat. Emoce jsou chemické látky ve formě hormonů, které v těle vyvolávají příslušné vjemy. Pokud se s nimi neztotožníme, projdou tělem a beze škod v organizmu zase odejdou. Absolutně bez následků.

Dříve jsem si myslela, že pokud emoci potlačím, prostě zmizí. Ale dnes vím, že se usadí v některé části mého těla, kde se následně promění ve fyzický blok. Tato nevybitá energie v těle poté způsobuje neplechu. Potlačené emoce ve formě tělesných bloků způsobují bolesti a celkově životní nepohodu. Po mnoha letech potlačování se projeví ve formě chronických bolestí a vážných onemocněních. Je důležité pochopit, že každý takový blok, je zhuštěný chuchvalec energie, který brání životní síle v toku. Čím více této blahodárné síly máme, tím lépe se cítíme. Naučme se tedy emoce nepotlačovat. Protože veškerá energie zůstává v těle a čeká na vybití. Například nemoc, nebo i úraz je takový způsob uvolnění.

Deprese je dalším důsledkem tohoto vlivu. Lidé trpící depresí jsou totálně odtrženi od svých pocitů a v podstatě jsou mrtví. Tito lidé fungují jako stroje a žijí jako temné stíny. Z vlastní zkušenosti vím, že na depresi je nejlepší přijetí svého života takového jaký je. Mě nejvíc pomohlo přijmout tu beznaděj a bolest, co trýznila mé nitro. Přijala jsem svou realitu a pochopila, že jiná teď prostě nebude. Dokonce jsem šla tak daleko, že jsem se snažila přijmout i to, že to tak bude už navždy. Toto uvědomění vám zachrání život. Pokud to skutečně dokážete a přijmete nepřijatelné, vše se změní. Ale ne dříve. Zapomeňte na svůj příběh. Přestaňte brát věci osobně. Představte si sebe jako němého svědka, který vše vidí a vnímá, ale zároveň ví, že to je jen role kterou hraje. Vy jste osobnost, kterou si pro tuto inkarnaci vybrala vaše Duše. Ale jste i skutečné Božství – němý svědek. Osobnost si myslí, že němý svědek neexistuje. Ve své nadutosti je přesvědčena, že žádné Božství není. Myslí si, že je ostrovem sama pro sebe. Je přesvědčena, že je od všeho oddělena. A to je také důvodem veškerého lidského utrpení. Položme si však otázku: „Kdo nebo co si tuto osobnost a její oddělenost uvědomuje???? Chápete ten paradox. Existovala by nějaká osobnost bez tichého svědka?

A tak vítejme své emoce jako snahu naší Duše nás upozornit, kde ještě nejsme v rovnováze.

S láskou soucitné srdce

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *