Poezie

PRÁZDNOTA

Radost mého bytí žije v krajině zapomnění,

jsem ztracena v nicotě.

Má přirozenost zmizela v nenávratnu

a já zůstala jen pouhým stínem.

Dech života hledá mou tvář

a smutné dětské oči odráží obraz Boha.

Horké tělo obléká si oděv smrti

a zraněné srdce hledá svou útěchu.

Kráčím krajinou stínů kde je ticho co křičí,

strom bez větví a slova co mlčí.

Úlevné slzy rozmočí trýzeň srdce

a uvítají čistou lásku ukrytou stovky tisíc let pod hladinou věčnosti.


VINA

Slza na smutné tváři

leskne se v měsíční záři.

Neštěstí, však ještě neskončilo

zoufalství kolotoč roztočilo.

Nenávist na dveře teď buší

vždyť Tvé srdce vše už dávno tuší.

Rozum se tomu brání,

proto chopí se snad zbraní?

Štěstí a radost odchází,

bolest se závistí přichází.

Urputný boj srdce

svádí se pro nic.

Boj bez vítěze, pro lásku,

která nemá hranic.

Strachem se třese, když kříž viny

svůj si nese.

Sebe se bojí, že skutečnost neunese.

Proč svědomí Tvé Tě uvěznilo?

Za kamenné srdce.

Srdce jenž vše zavinilo.

Do temnoty níž se snášíš,

když zdravý rozum svůj

teď ztrácíš.

Studené ruce a rty bez dechu

v rychlé smrti hledají útěchu.

Osudná chvíle nastává

a křik z Tvých úst se dere,

vzpomínka na matku jak život Ti dává

a smrt Ti ho teď bere.


SMRT

Se smrtí tančím dnes

a odevzdávám se jejím horkým rtům.

Vzývám Tě má krásná paní,

pozři mé tělo a dovez mě do Věčnosti.

Toužím pro Tebe má Duše zemřít

a umírat budu třeba tisíckrát,

jen když se zas vrátíš zpět.

Jsi to nejcenější ve světě iluzí.

Pro Tebe má nejdražší chci zemřít.


UTRPENÍ

Líbala jsem utrpení na ústa

a tiskla se k němu nahým tělem.

Znám jeho vůni důvěrně

a ještě dnes cítím hořkost jeho dechu.

Utrpení je jednostranná jízdenka do Věčnosti

a tak pokládám mu dnes svou vděčnost k nohám.

Slyším v dálce tu tesknou melodii sirén

jak vábí další Duše do své bolestné náruče.

Ty jenž stojíš na počátku věků

věz, že cesta trnitá doenese Tvou Duši domů.

Přeztože Tvé srdce bude proklaté ostny

Tvá Duše bude krásnější a čistčí

Jednou nastane chvíle kdy zazní z nitra

melodie ze všech nejkrásnější.

Nebeský chorál Stvoření

který Tě vyzvedne do hřejivého náručí Věčnosti


Přítel z hvězd

Nejdražší příteli, má lásko z konce všech věků, vrať se ……

Bez Tebe můj nejdražší jsem jako noční obloha bez hvězd a písečný břeh bez oceánu.

Bez Tvé péče jsem jako strom bez větví a stonek bez květu.

Bez Tvého dechu, je mé srdce bez tepu, protkaný ostnatým drátem plným rzi.

Žaluji andělům, a v tichu modré nicoty mé slzy smáčí bolest hvězd.

Nejdražší příteli, má lásko z konce všech věků, vrať se …..