Stěžování

Stěžování a věčné brblání nad vlastním osudem je oblíbená aktivita většinové populace. Je to, ale dost jednostranný způsob komunikace. Pokud mluvíte dokola o tom jak se vám nedaří a co strašného se vám stalo, tak tím druhým nakládáte na záda vlastní břemena. Teď nemluvím o sdílení, to je něco jiného. Když s druhými sdílíte, tak jim dáváte něco, co je potěší nebo poslouží.

Každý se rád někdy podělí o svou energii. Ale není dobré to dělat s lidmi, kteří jsou jako bezedné studny. Snadno je poznáte, po rozhovoru s nimi se cítíte skleslí a bez života. Když lidé mluví jen proto, aby si ulevili, je to určitý druh sobectví. V dnešní době je to takové nepsané pravidlo. Já si postěžuji tobě a ty zas mě. Tento způsob, však doopravdy nikomu neprospívá. Jen nás nechává se točit, ve stále se opakujících vzorcích chování. Když se s tím pokusíte vypořádat sami, možná si pak položíte otázku, proč se mi to pořád děje? No, a když si položíte otázku, určitě k vám dorazí i odpověď. Protože přesně na tuhle chvíli čekala vaše Duše.

Lidé si často neuvědomují, že tam kam směřují pozornost, to roste. Zcela neuvědoměle melou stále dokola o svých problémech a tím je živý vlastní energií. Touží se z toho vymanit, ale o problémech  neustále přemýšlí. Tím se uzavírají do začarovaného kruhu potíží. Když jejich utrpení dostoupí vrcholu, tak to konečně vzdají. A to je přesně ten okamžik, kdy většinou dojde k vyřešení problému. Myslím si, že není nutné se při tom tak trápit. Prostě se přestaňme zaměřovat na to co je špatně. Přijměme to jako fakt. Beztak to stěžováním nevyřešíme. Jen tím otravujeme sebe i ostatní. 

Když mě něco v životě štvalo, tak jsem se to snažila změnit. Pokud to nešlo, zkusila jsem se s tím prostě smířit. Přijmout to. Došlo mi, že když se proti tomu budu bouřit, jen se vyčerpám. Znám spoustu lidí, kteří si opakovaně stěžují, ale nepokusí se na věci cokoli změnit. Jako malé děti dupou nožičkou a chtějí to mít po jejich. Nezlobte se na mě, ale tohle je dávno zastaralý způsob chování. Dnes by měl každý převzít odpovědnost za svůj život. Nikdo není zodpovědný za vaší spokojenost a štěstí. A pokud to žijete, tak těmto lidem svými touhami dáváte dobrovolně i vaší osobní moc. Pochlapte se a vezměte si svou sílu a moc zpět. Staňte se neomezeným vládcem svého života.

Pokud vás tedy v životě něco trápí nebo štve. první věcí je změna a věřte mi, to je ta snadnější část. Druhá věc je přijetí. Tady to začíná být těžší. Uvedu to na příkladu. Jste bez partnera. Cítíte se kvůli tomu mizerně. Situaci, ale můžete změnit jen těžko. Pokud nepotkáte člověka se kterým je vám souzeno být. Máte tedy opět na vybranou. Buď se budete trápit a vztekat na osud, nebo se s tím smíříte a naučíte se cítit dobře i bez partnera. A v životě to bývá tak, že když tohle uděláte, spřízněná duše vám najednou vstoupí do života. Nepřijetím skutečnosti se však jen točíte v kruhu frustrace a vzteku. Další věcí, kterou nemůžete změnit je úmrtí někoho blízkého. A tam je smíření ještě důležitější. Dlouhotrvajícím smutkem a bolestí, svazujete duši milovaného temnou energií vlastnění. Zkuste si položit otázku, komu můj smutek a bolest slouží? Je tohle láska, nebo sobectví? Co by se stalo, kdybych na milovanou osobu vzpomínal-a s vděčností a láskou, bez bolesti z jeho/její ztráty?

Jestli jsem se v životě něco naučila, tak to bylo právě to, že přijímání života jaký je, přináší vnitřní mír. Lidstvo se musí vyvíjet. Je čas dospět. Přestaňme se chovat jako rozmazlené děti, přijímejme svůj život s pokorou a otevřeným srdcem plným lásky.

S láskou soucitné srdce


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *