Osvícení

Co je to vlastně osvícení? Poprvé jsem se s tímto zvláštním pojmem setkala před několika desítkami let. Naivně jsem ho považovala za jedinou cestu vedoucí z utrpení mého tehdy neutěšeného života. Byla jsem přesvědčená o tom, že osvícení se vám jednoho dne prostě stane, pokud budete hodně meditovat. Poté vystoupíte z kola reinkarnace a budete dlít ve věčné blaženosti.

Jako teorie dobrý, ale v praxi takřka neproveditelný. Moje mysl byla plná běsů a tělo zauzlované neodžitou energií potlačovaných emocí. Sedět v klidu a meditovat, bylo to poslední, co bych tenkrát dokázala. Moje specialita bylo celoživotní úsilí před svými stíny utíkat. A tak jsem se stala odborníkem snad na všechny formy závislostí. A protože jsem si už od útlého mládí libovala v extrémech, většina mých činností se pohybovala ve stylu ode zdi ke zdi. Byla jsem fakt důsledná a dělala vše na plný pecky. Celá léta jsem byla závislá na analgetikách, ale má největší závislost byla na utrpení a pozici oběti. Můj přístup mi vlastně znemožňoval se vymanit z bludného kruhu bolesti a strachu. Celé mě to užíralo zevnitř. Nemohla jsem vidět krásu ani cítit lásku. Život ve strachu znemožňuje lásku žít. Jste totiž natolik zaměstnání svými strachy a bolestí, že procházíte životem s klapkami na očích. Prostě nedokážete cítit ani vnímat. Jste odděleni od sebe i od druhých.

Měla jsem, však veliké štěstí a má Duše mne důrazně donutila se na všechny své stíny podívat zpříma. Musím se vám přiznat, že jsem se mohutně bránila a melodramaticky spílala na svůj krutý osud. Viděla jsem všechna ta příkoří, kterého byl můj život plný. Předhazovala jsem zodpovědnost za zpackaný život své mamce. A vůbec jsem obviňovala celý svět včetně Boha. Proces vnitřní čistky byl neúprosný a velmi mocný. Mé největší strachy se začali uskutečňovat a mé jistoty byly rozmetány na prach. Zřetelně jsem si uvědomovala, že uvnitř mě někdo mluví. Tento hlas ke mě promlouval velmi moudře a postupně mě přesvědčil se zastavit a jít dovnitř. Byl to očistec. Je to jako by vám pomalu mizel filtr, přes který se díváte na svět. Najednou začnete vnímat, že všechny ty hrůzy venku jsou uvnitř vás. Setkáte se tam se všemi ošklivými vlastnostmi jako je hloupost, hrubost, žárlivost, sobectví…. Prozřete, že to všechno jsou vaše do té doby nevědomé obsahy vaší Duše. Doteď jste byli přesvědčeni, že to jsou ti druzí. Věřte mi, že tohle je bolestné zjištění. Pokud tedy máte odvahu to přijmout. Ovšem to je pouze začátek na této cestě. Podstatnou práci teprve musíte udělat. Vyhrnout si rukávy a všem těmto částem sebe sama se podívat do očí, přijmout je a milovat.

Když jsem o sobě uviděla pravdu, okamžitě jsem se odsoudila. Začala jsem danými pod osobnostmi opovrhovat. Bičovala jsem se ve snaze být lepší. Tenhle přístup, ale vedl k ještě větší nespokojenosti a nervozitě. Celé moje tělo bylo stažené a já se cítila smutná a nemilovaná. Byla jsem už v situaci, kdy jsem vnímala, že to co se odehrává venku je zrcadlením mého nitra. Ale pořád jsem nevěděla co s tím. Skutečnost nedokážete změnit násilím. Tvrdostí docílíte pouze potlačení a to se projeví později s ještě větší razancí. Dlouho jsem se v téhle fázi plácala, než mi to došlo. Později jsem měla vizi a uviděla svou Duši jak se vlivem traumat rozštěpila na více částí. Každá ta část zůstala uvězněná v minulosti. Je to bytost plná bolestí a smutku a já místo toho abych jí milovala, objala a utěšila na ní ještě křičela, že je příšerná a že jí v žádném případě nedokážu akceptovat.. Tohle zjištění mě doslova porazilo. Náhle jsem uviděla absurdnost svého chování. Tehdy jsem pochopila a procítila sílu soucitu. Najednou pro mě bylo snadné se na tu temnou část sebe sama podívat láskyplnýma očima a přijmout ji do svého srdce. Vlivem lásky se odštěpek spojí s centrální částí Duše. Touto integrací se stanete vědomějšími. Přijatou vlastnost už nebudete zrcadlit na druhé lidi. Čím více takových částí láskyplně přijmete, tím více se začnete stávat sami sebou. Podle mě je osvícení právě to, že přijmete všechny své stíny a osvítíte je svou láskou. Ony se pak přesunou z podvědomí do vědomí. Osvícení je prosvětlení svých stínů. Vaše vyšší Já nedá pokoj, dokud neosvítíte všechny své části. Bude vám do života posílat situace a lidi, kteří vám budou zrcadlit, ty části (pod osobnosti), které ještě dřímají v temnotě. Proto výrok „milujte své nepřátelé“ je tak pravdivý.

Dnes, když přijde nějaká těžká situace, za ní poděkuji. Je totiž příležitost osvítit láskou další část mé drahé a milované Duše.

S láskou soucitné srdce